K nápadu vyrábět vlastní nábytek mě přivedla frustrace z hodin strávených u počítače. Práce kameramana a editora je sice kreativní, ale pocit, kdy vám pod rukama vzniká něco skutečného, je jiný. Dá se říct, že do dílny si chodím odpočinout.

Baví mě kombinace masivu a oceli, a přesto se snažím, aby výsledek působil jednoduše a minimalisticky. Dnešní trend industriálního nábytku diktuje vzít desku a k ní vyrobit hranatou podnož. To nedělám, protože tenhle trend nahradí jiný a Vám zbyde pouze obyčejný kus nábytku. Rád používám materiály, které ostatní už považují za odpad. 

Všimli jste si někdy, že dnes je u všeho co koupíte napsáno – ,,výrobek s příběhem,,? A je jedno jestli jde o ponožky, sušenky, nebo nábytek. To mě štvalo! Ptal jsem se sám sebe, co znamená, že vlastníte produkt s příběhem? To, že někdo vyrobil sto, tisíc, nebo milion kusů, zabalil je a poslal? Ne! Příběh píšete až Vy sami, když se za stolem scházíte s rodinou, když na police dáváte věci, které máte rádi, na které máte vzpomínky. 

Uvědomil jsem si, že pokud Vám ukážu, kde příběh produktu začíná, kde se vzal materiál, z kterého je vyrobený a jak proces výroby probíhá, vytvoříte si vztah k výrobku hned od začátku.